Abeceda tělesných typů
13. 1. 2008
Abeceda tělesných typů
Abeceda tělesných typů, aneb somatotypy jak je neznáte... |
Nejrozšířenější klasifikací tělesných typů je ustálená klasifikace dělící nejčastěji lidi na ektomorfy, endomorfy a mezomorfy podle hrubosti kostry, množství a rozložení tělesného tuku a svalové hmoty a dle jejich metabolismu. Bohužel dosavadní dělení zcela jistě nemůže pokrýt rozamnitost lidského těla a většina osob se nejspíše bude řadit pod smíšený typ s jednou převládající charakteristikou.
Jistě, pro to, abychom mohli své tělo úspěšně měnit a budovat je nutné poznat svůj tělesný rámec. Kromě základního dělení somatotypů lze najít také další, méně známé klasifikace tělesné konstituce, které nám při sestavování tréniku a zjišťování slabin mohou pomoci.
Již když jsem se cvičením začínala, zaujal mě systém na který jsem narazila ve starém ženském časopise o módě. Módní návrhářka tam dělila postavy dle písmen. Základními typy byly typy: A, I, T a O. Sice tato typologie byla určena k tomu, aby se ženy pomocí oblečení naučily korigovat svoji postavu, ale později, když jsem začala pronikat do tajů posilování, napadlo mne, že by stejná klasifikace mohla být využita i zde. Korigovat postavu lze dle podobných pravidel i cvičením. Později jsem narazila na klasifikaci, dle geometrických tvarů, a tak jsem ji trochu porovnala s tou svojí, kterou jsem „oprášila“ a upravila a nyní předkládám Abecedu tělesných typů i Vám. Tělesné typy dle písmen se neposuzují dle medicínské klasifikace, protože jsou určeny hlavně poměry mezi jednotlivými částmi těla a slouží především pro orientaci, jakým stylem se naše tělo mění, protože díky cvičení a dietě může jeden typ přecházet v druhý, zatímco rozdělení dle somatotypů zůstává podstatou, která jde změnit, ale jen do určité meze. Z ektomorfa se mezomorf nikdy nestane, z typu A se může stát, při poctivém udržování nového životního stylu, typ I (ovšem i zde platí určité fyzické limity, takže např. T nedosáhne osoba rámce A nikdy).
Typ A: je to nejčastěji endomorfní typ se silnou kostrou, ale s úzkými rameny. Spodní část těla dominuje nad horní. Kolena a kotníky jsou masivní, horní část těla a spodní břišní svaly jsou ochablé, což může způsobit vystoupnutí spodního bříška. Nejčastěji se vyskytuje u žen u kterých je často spojen se syndromem „jezdeckých kalhot“ tj. uložení tukového polštáře na vnější straně stehna těsně pod boky. Typ A by se měl zaměřit hlavně na delší aerobní trénink o střední intenzitě, nejlépe šlapání na rotopedu, nebo rychlejší chůzi na běžícím pásu. Rozhodně by se ale měl vyvarovat high impact aerobiku a šlapání na stepperu, protože má tendenci rychle nabírat na spodní části těla tuk ale také svaly. Naopak by se měl zaměřit na posilování horní části těla se středními a vyššími zátěžemi a zároveň posilovat spodní část těla s lehčími váhami, hodně opakování a co nejvíce izolvat svalové partie. V jiné klasifikaci tento typ odpovídá zhruba typu „čajová lžička“. A se pomocí tréninku a vyvážené diety může přiblížit typu I. Ovšem z hlediska vhodnosti tohoto typu postavy na závody je to asi nejméně výhodná tělesná konstituce.
Typ I: může zahrnovat všechny tři základní somatotypy. Důležité je, že na pohled je tělo rovné, boky, pas a hrudník jsou velice podobné, není výrazný pas, ale ani ramena. Pokud je typ I endomorfní, pak velmi rychle nabírá ve střední části těla. Svaly nabírá obecně pomaleji a rovnoměrněji. Typ I koresponduje s typem zvaným „pravítko“. Podle tohoto rozdělení mají „íčka“ spíše větší výdrž, nežli sílu. Typ I se může tréninkem přiblížit typu T. Je to o mnoho lepší tělesná konstituce, i když ne ideální. Jako aerobní trénink je pro ně vhodná déletrvající aktivita, včetně joggingu, stepperu, kola, případně běžícího pásu, klidně i s větším sklonem. V posilovně by měli, podle toho jaký jsou somatotyp, posilovat se střední až velkou zátěží, vybírat si základní cvičení, pokud jsou endomorfní, apk by měli počet opakování udržovat na 20 a více, ale i zbývající dva typy mohou počet držet mezi 12 –15 opakováními.
Typ T: T je atlet. Nejčastěji mezomorf. Koresponduje s typem zvaným „kužel“. Lidé typu T mají úzkou pánev a velkou šíři ramen, břišní svaly jsou pevné, na rukou a na vrchní časti trupu lépe nabírají svalovou hmotu. Na druhou stranu mají lehčí stavbu spodní části těla a velmi často mohou mít problémy s rozvojem svalstva dolních končetin. Typ T by se měl vyvarovat běhu o vysokém zatížení, protože má většinou štíhlé klouby a velkou část hmoty rozloženou nahoře. Co se týká posilování, měli by se jedinci tohoto typu zaměřit na lehčí váhy a více opakování na vršek těla, který je dostatečně mohutný a používat střední až těžké váhy a 12-15 opakování na spodek těla. Cvičit by měli jak základní, tak izolované cviky.
Typ O: Zajímavý typ, který může přecházet až na typ T, pokud cvičí, ale také může připomínat typ A pokud má nadváhu a necvičí. Typ O má ale vždycky výrazný pas. O se mu říká proto, protože se vyznačuje kulatými a oblými liniemi těla. Koresponduje s typem, velmi výstižně nazývaným „přesýpací hodiny“. „Óčko“ je vhodný typ na závody, pokud dodržuje životosprávu. Hrudník a boky jsou souměrné, někdy hrudník lehce dominuje, kosti jsou silné, ale ne příliš. Očko s mírnou nadváhou vypadá také velice proporčně. Lehce nabírá tuk i svaly ale za dodržení životosprávy tuk lehce a rovnoměrně shazuje. Co se týká rozvoje svalstva, nemá výrazné disproporce. O je silový typ spíše než vytrvalec. Při aerobní aktivitě mu bude vyhovovat stacionární kolo lehčí až střední zátěž, vyšší rychlost, ale kratší čas. Co se týká běhu, je to spíše sprintér. Na běžícím pásu by měl chodit v rychlejším tempu a s mírným sklonem, ale ne přílišným. Co se týká posilování, měl by člověk typu O kombinavat základní a izolované cviky, různou zátěž. Zaměřit se na momentální nedostatky, ale snažit se o rovnoměrný rozvoj. Opakování mohou v rámci tréninku kolísat, ale pokud chce O shodit, vzhledem k tendenci přibírání tuků, mel by volit kombinace 12-15 opakování a na konci až 25 opakování se střední a lehkou zátěží.